Děláme to pro děti

Pokud se nám podaří mít dovolenou současně s dovolenou našich partnerů a s prázdninami našich dětí, je to skvělá příležitost, jak si aspoň krátkodobě dosyta užít svůj skutečný společný život. Zatímco jsou ve všedních dnech děti minimálně půl dne ve škole a pak ještě dělají úkoly, a zatímco my pracujeme třeba od nevidím do nevidím, a tudíž na sebe nemíváme nejednou dost času, o dovolené ten čas máme. A byl by hřích ho nevyužít.

A tak vyrážíme s dětmi tam, kam chceme jak my, tak i ony. Někdy do okolní přírody, někdy za babičkou a dědou, někdy třeba i do ciziny, dejme tomu k moři. A tam se snažíme, abychom si to spolu všichni užili. Navštěvujeme spolu zábavní centra nebo historické pamětihodnosti, touláme se městy i přírodou, a hlavně se snažíme, abychom byli spolu.

A čemu věnujeme o takové dovolené s rodinou nejvíce času? To záleží vlastně na počtu a věku dětí, které bereme s sebou. U těch nejmenších je naší nejčastější činností o dovolené starání se o to, aby se nám tyto někde neztratily a aby se jim nic nestalo, případně aby tyto někde nepáchaly nějaká přílišná alotria. A u těch odrostlejších pak hlavně to, aby nebyl nějaký průšvih, a nakonec abychom se třeba nevrátili z dovolené jako nastávající prarodiče.

A tak nakonec pošleme své potomstvo třeba ještě na nějaký tábor. A pak na toto aspoň neustále myslíme. A doufáme, že se nám toto dítko vrátí v pořádku v naplánovaném termínu. Že si pro něj třeba nepojedeme jako tolikrát za starých časů, až tam dostane dejme tomu úplavici, úžeh, úpal a podobně. Nebo své děti svěříme prarodičům, pokud si tito včas nenajdou nějakou výmluvu, proč se nám o ně nemohou ke své nezměrné lítosti nebo ‚nezměrné lítosti‘ postarat.

A čím pro nás společná dovolená s dětmi končí? Velice často tím, že jsme rádi, že zase můžeme strčit děti do školy. A jít si do práce odpočinout.